Jenom ve snu .....

Malí trpaslíčci lesem jdou,
jejich lucerničky ve tmě svítí,
kolem stromy jako strážci jsou
a svítit jim pomáhá - čarovné kvítí.

Je to pohádkový, začarovaný les
i já se jako v pohádce cítím,
nechci se z toho snu probudit dnes,
brodím se pomalu, čarovným kvítím.

Sbírám štěstí, lásku, radost,
ani košíček mně na ně nestačí,
jak překrásná je zase mladost,
jen ráno, ji opět ze snu vytlačí.

Jen na chviličku, to štěstí poznám,
se snem zase pomalu zmizí,
ve všedním životě, tohle neznám,
proč štěstí je mi stále cizí?

Jaksi, kamsi, celý život uhýbá,
nemá snad důvod, by se zastavilo?
Někde se pod ním všechno prohýbá,
že u mě schází - těžko by si představilo.

A proto tak ráda o něm sním,
nic jiného mi už nezbývá,
jen v noci, s ním potěšit se smím
a vánek v lese, stromy rozhýbá.