Jsem blázínek

Namaluji si slunečné ráno,
přimaluji mráčky a modrou oblohu,
srdečně sluníčko je zváno,
udělat pro vás víc, už nemohu.

Tolik barev ráno mívá,
nejkrásnější je ta zlatá,
proč se někdo smutně dívá?
Pro mě - to hodina je svatá.

Všude panuje ticho a klid,
jen vánek si trochu dovoluje,
do pokoje vstupuje sluneční svit,
opatrně záclonky rozhrnuje.

A já mu dokořán okno otvírám,
vítám ho do svého království,
do kyblíčku teplo si nasbírám,
to je prostě, to moje bláznovství.

Ale to všechno ke spokojenosti stačí,
víc nic k životu už nepotřebuji,
hůř na tom je ten, co se mračí,
špatné vlastnosti u něho panují.

Vždyť ani nezná, co je pohlazení,
jemné pohlazení od sluníčka,
z trůnu radosti jsou lidé sesazeni,
nač pak jsou jim - výmluvná slovíčka.

A já jsem takový blázínek,
na nové ráno, těším se každý den,
radost přitéká jak malý pramínek,
tak řekněte - není život jako sen?