Ta dálka orosených jasů
kráčí zas tělem mým,
jak dítě patříc do úžasu
pohledem vzdáleným.
Čí pramen zalkal ve mně trýzní,
že padám v sebe tich?
Jdu k nebi s věčně krutou žízní -
nebo zas v nový hřích?
kráčí zas tělem mým,
jak dítě patříc do úžasu
pohledem vzdáleným.
Čí pramen zalkal ve mně trýzní,
že padám v sebe tich?
Jdu k nebi s věčně krutou žízní -
nebo zas v nový hřích?
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva