Kdopak to sedí tam
v tom světle u okna?
Jenom já a můj stín,
jenom my sami dva.
Až lampa dohasne
a tma se rozhostí,
potom však i ten stín
člověka opustí.
Nechá mě zase,
zase, běda mi,
jenom s mou samotou
a s mými slzami.
v tom světle u okna?
Jenom já a můj stín,
jenom my sami dva.
Až lampa dohasne
a tma se rozhostí,
potom však i ten stín
člověka opustí.
Nechá mě zase,
zase, běda mi,
jenom s mou samotou
a s mými slzami.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
PRAMEN - František Gottlieb
Jsi zrcadlo, jež pojí zemi s nebem. V tobě se píseň počíná, tvé ústraní jen sbí...
JAK V JIŽNÍCH NOCÍCH - František Gottlieb
Jak v jižních nocích, kdy jsem bděl blíž hvězdám a blíž zemi! I vlny šumí, archi...
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
Jsi zrcadlo, jež pojí zemi s nebem. V tobě se píseň počíná, tvé ústraní jen sbí...
JAK V JIŽNÍCH NOCÍCH - František Gottlieb
Jak v jižních nocích, kdy jsem bděl blíž hvězdám a blíž zemi! I vlny šumí, archi...
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva