Kdysi dávno v mém těle

Kdysi dávno v jednom těle, sešli se dvě různé duše,
každá z kostí, z masa, jeden mozek měla,
hádali se, kdo bude žít, vyhrál jeden a druhý odešel se pomalu mstít,
jeden dobrý, jeden zlý.
Roky plynuly, jak sladký a hodný kluk jsem byl
pomáhal lidem, dětem dělal šaška, o respektu snil
byl tlustý, měl posměch, byl za blbce,
odnesla to puberta také, byl jsem sám, jak smutné to je
žít celý život v iluzi, že vše vím
najednou vědět, že nic nevím, jak hořké to je.
Roky plynuly, jak sladký a hodný kluk jsem byl
první zklamáni, druhé, třetí, čtvrté
probudil jsem to zlé, co jsem v sobě hluboko ukryl
slzy padají, vím že kluci nebrečí
vím, že kluci jen tak neklečí
ani jedno mi to život neulehčí
a co mám dělat když mi na něčem záleží?
Dávám tomu svou duši,
když ten druhý mi pak lže,
pak to bolí nejvíce.
Přeháním to s chováním, jsem chválen za pýchu,
jsem hodný, hodný až moc a dělám to špatně?
Milovat někoho, chovat se jak blázen,
volat ji a doufat v naději, doufat v budoucnost,
že budeme spolu, že mě budeš stále milovat,
a všechno pomalu končí, vím, znám tě,
ale příště, příště už vím…bolí to, je to tak kruté.
Trest za to, že jsem hodný, odměna za to, že jsem zlý?