Sedí zraněný vrabec na stromku,
čechrá svoje polámané peří.
Proč mně a staršímu člověku,
ten mladý často málo věří.
Vždyť jsi přece důchodce,
když přeješ si doma smíš sedět.
Nemusíš již chodit do práce,
můžeš jen tak z okna hledět.
V jednom kole mnohý z nás,
konáš jen co ti po chuti.
Jak tobě může chybět čas,
pracovat tě nikdo nenutí.
Ach mládí, co ty můžeš a máš hned,
nezmůže a mnohem déle již dělá kmet.
Až tvému mládí stoupnou léta do dveří,
potom snad staršímu uvěří.
čechrá svoje polámané peří.
Proč mně a staršímu člověku,
ten mladý často málo věří.
Vždyť jsi přece důchodce,
když přeješ si doma smíš sedět.
Nemusíš již chodit do práce,
můžeš jen tak z okna hledět.
V jednom kole mnohý z nás,
konáš jen co ti po chuti.
Jak tobě může chybět čas,
pracovat tě nikdo nenutí.
Ach mládí, co ty můžeš a máš hned,
nezmůže a mnohem déle již dělá kmet.
Až tvému mládí stoupnou léta do dveří,
potom snad staršímu uvěří.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Na poslední chvíli
Londýnský taxikář mnoho starostí si nadrobil, s jednou ženou má syna a s druhou...
Hrablo - Raven
Zkusím to vyjádřit básní žádný strach, nic se neděje koupil jsem hrablo na sníh ...
O psaní - Jaroslav Rojíček
Už od objevu knihtisku chce tužka volnost zpátky, když obzor opírá se do písku, ...
Londýnský taxikář mnoho starostí si nadrobil, s jednou ženou má syna a s druhou...
Hrablo - Raven
Zkusím to vyjádřit básní žádný strach, nic se neděje koupil jsem hrablo na sníh ...
O psaní - Jaroslav Rojíček
Už od objevu knihtisku chce tužka volnost zpátky, když obzor opírá se do písku, ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva