Měla jsem vždycky ráda,
když na sadě třešně zrály,
v tobě jsem měla kamaráda,
ale hříšné jiskry - v očích ti plály.
I já jsem po tobě toužila,
proč bych to měla zapírat,
láska jakoby kolem kroužila,
tak nač si ji vlastně odpírat?
Tolikrát si na tebe vzpomenu,
ale naše láska netrvala dlouho,
špatné vzpomínky rychle zaženu,
kam jen jsi zmizela, má touho?
Těch lásek projde životem dost
i u mě to jinak nebylo,
někdy přišel smutek, zmizela radost
a z velké lásky vůbec nic nezbylo.
Tak pokaždé, když zrají třešně,
připomenou mi tu lásku dávnou,
kdy líbal jsi mě na rty něžně,
ale najednou zlé síly zasáhnou.
Ten sad je tu stále,
každý rok třešně zrají,
život ale spěchá dále
a mně o tobě - krásné sny se zdají.
PeopleSTAR (4 hodnocení)