Na svém korábu brázdím oceán,
od jihu k západu, však mnohdy nevím kudy kam.
I našel jsem maják na kraji útesu,
tam bydlí žena, co bez ní žít, nesnesu.
Miluji vůni jejich vlasů,
mým přáním je vrátit se do těch časů,
kdy mohli jsme se spolu procházet
a místo snídaně ji přinést květ.
Ty dny jsou zřejmě na míle daleko,
protože koráb už odplul z přístavu.
Však přišla bouře a vše zničila
a jedna bába, mé milé líčila,
že vše živé, co bylo na lodi,
teď na dně moře spočívá.
Tolik bych chtěl Ti povědět,
tolik Ti říci něžných vět,
že neznám svojí polohu,
že dál už bez Tebe nemohu.
Chci objímat Tě ve své náruči
a s pýchou ukázat okolí,
že nestydím se za naší lásku
za lásku,
co visí na provázku.
PeopleSTAR (22 hodnocení)