Láska z dětství

Pojď, dáme si spolu malou skleničku
a zavzpomínáme na naše školní léta.
Oříšků jsi měla vždycky plnou kapsičku
a pamatuješ, jak zlobila se tvoje teta?

Říkali jsme ti tenkrát veverka přece,
to proto, žes oříšky nám často nosila.
Chodili jsme sbírat oblázky k řece,
abychom tě s sebou vzali, pěkně jsi nás prosila.

Co krásných chvil jsme spolu prožili,
teď máme je ukryté už jen ve vzpomínkách.
Pro zábavu občas i nějakou tu báseň složili
a lásky první jsme nosili v našich srdíčkách.

Kam najednou se poděl ten bezstarostný čas,
kam zmizel nazapomenutelný úsměv tvůj?
Že jsem tě rád měl, chci ti dnes říci zas,
ale nic už nazastavím i kdybych křičel STŮJ!

Tolik ses mi vždycky líbila, bylas jako
panenka,
sukýnku krátkou a když jsi ke mně zvedla oči,
jakoby se na mně podívala modrá pomněnka.
Vidíš a teď kolem tebe se jiní muži točí.

Dávno už každý svůj život máme
a už na tom nezměníme téměř nic.
Za malou chvíli si zas sbohem dáme,
ale vzpomínky zůstanou - co chtěli bychom víc!