Valí se na mě, lavina vzpomínek,
snažím se před nimi schovat,
nejedna na srdci, tlačí jak kamínek
a já nechci, s nimi zase smlouvat.
Jsou neúprosné a pokoj mi nedají,
kde zůstaly, pro mě ty krásné!
Pořád si ke mně, cestičku hledají,
ale své cíle, ty mají dávno jasné.
Trápit a jen trápit moji duši,
bych měla bezesné noci,
kdo tohle nepoznal, těžko tuší,
kdy s klidem, budu se nadechnout moci.
Snad s jarem, jak sněhy roztají
a já s radostí přivítám nový den,
doufat v lepší život, budu potají
a budu si myslet, že to byl špatný sen.
PeopleSTAR (5 hodnocení)