Ztratila jsem snad paměť?
Nebo chci raději zapomenout?
Už nebudu před nikým se klanět,
snad jednou si budu chtít, lásku připomenout.
V pološeru lesa,
tiše našlapuji v mechu,
mé srdce radostí plesá,
ze stromů mám střechu.
Ptáčci zpívají sladkou píseň,
větvičky stromů ke mně se kloní,
pryč najednou je všechna tíseň,
les pryskyřicí nádherně voní.
Vždycky si tady ráda odpočinu,
ze všech stran někdo mě hladí,
mám radost a žádnou dřinu,
les, ten jen těžko někdy zradí.
Vábí mě vůně vřesu
a já mu těžko odolám,
mé kroky často vedou k lesu,
jsem šťastna - na celý les zavolám.
Nebo chci raději zapomenout?
Už nebudu před nikým se klanět,
snad jednou si budu chtít, lásku připomenout.
V pološeru lesa,
tiše našlapuji v mechu,
mé srdce radostí plesá,
ze stromů mám střechu.
Ptáčci zpívají sladkou píseň,
větvičky stromů ke mně se kloní,
pryč najednou je všechna tíseň,
les pryskyřicí nádherně voní.
Vždycky si tady ráda odpočinu,
ze všech stran někdo mě hladí,
mám radost a žádnou dřinu,
les, ten jen těžko někdy zradí.
Vábí mě vůně vřesu
a já mu těžko odolám,
mé kroky často vedou k lesu,
jsem šťastna - na celý les zavolám.
PeopleSTAR (7 hodnocení)
Další příspěvky autora
MAMINKA - Bohuslav Richter
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva