Love

Tolik jsem v naší lásku věřila
a na tebe se každý den těšila.
Však ty jsi už přestal psát
ne, nebudu si stále lhát.
Ty mlčíš a já utírám slzy.
Zklamal jsi mě příliš brzy.
Snad chyby jenž byly mou vinou,
mrzí mě, že díky tomu si najdeš jinou.
A tak jen zlomené srdce budu malovat,
pro toho kdo mě už nebude milovat´´
Jsem hřích, ty hříchu nádoba,
jsem horečka, Ty jsi má choroba,
jsem láska, Ty lásky podoba,
jsem prokletá a Ty jsi má svoboda...
Dvě slova, osm písmen, čtyři samohlásky,
Jen pár slabik, ale spousta lásky. Spousta lásky,
kterou chci ti dát,
K tomu hladit tvé vlásky a sladce spát
Milovat motýly, milovat vzduch
láska, ta zesílí, zlepší se sluch.
Milovat úsměv, milovat hlas,
milovat jeho hněv, usmířit se zas.
Milovat věrně, milovat nekonečně,
nevidět černě
snít stále a věčně...
Už znám vše co není,
chci být ve tvém snění,
ruce dám do tvých dlaní,
jsi má věčná paní,
co hladí mé srdce,
razí mi pečeť.
Jsi řeka, co proudí mi v těle,
děkuju vřele, cítím se skvěle.
Myslím to vážně,
ve jménu vášně...
Ty
V hlavě mám gesta,
co význam nemají.
Vidím Tvá ústa,
co skvěle líbají.
Slyším Tvá slova,
co s ničím se netají.
Cítím Tvé ruce,
co strach nemají
Znám Tvé dotyky,
co něžně lechtají.
Znám okamžiky,
kdy dech se Ti zatají.
Znám všechny otázky
na které se lidi neptají ...
Znám Tě krásně celou, znám Tvůj rub i lícNevím ale, kdo bude Tě mít rád víc
Lásku svoji chci Ti dát
Být s Tebou a vždy se smátNechám si o Tobě něco zdát
Protože Tebe se nechci vzdát
Miluju, když se na mě díváš,Miluju, když mě něžně líbáš.
Miluju, když mě tajně hlídáš,
Miluju, když mě ráda vídáš.Miluju, když mě celé
tělo hladíš,Miluju, když mě v létě ledem chladíš.
Miluju, když mě pevně objímáš,
Miluju, když se na mě podíváš.Miluju Tvé tajné pohyby,
Miluju Tvé malé pochyby.Miluju Tě takovou, jaká jsi,
Ale proč teď tu se mnou nejsi ?Vstala a chtěla jít,
nebavilo ji už na světě být.Slzy pálily ji moc,
plakala dlouho, celou noc.chtěla být jen s ním,
líbat jeho tváře,srdce neosvítila jí záře.
Vzpomíná na časy, kdy spolu byli,
lásku mezi sebou si zaslíbili.
To ona, zkřížila jí plány,nikdy už nebude nežné milování.
Milovala ho moc,víc než sebe,víc než oblohu,
víc než jasně modré
nebe.Už nemohla, byl konec všeho,
neprobudí se už nikdy vedle něho.Stála tam na mostu
dívala se dolů,
už chtěla skoncovat
s představou: spolu!
Houkání sanitek, pištění kol,
nikdo nevyléčil její světabol
Jsi má něžná jistota,
pro kterou ráno vstávám,
jsi má hříšná myšlenka,
se kterou si v duchu hrávám.
Jsi jako hudba,
kterou si v duchu broukám,
vidím Tě ve všem,na co s radostí se koukám.
Už jsi pro mě droga,
každý den Tě musím mít,
potřebuji
Tvoji touhu,něhu,
abych mohla šťastná být!
Způsobil si, že slzy v očích se mi lesknou,
že krása okamžiku mnou prostoupila,
děláš každou minutu hezkou,
Tvá láska mne naplnila.
Jsi jako duha, když déšť se sluncem se mísí,
jsi polibek, co spící princeznu vzkřísí,
jsi slza, kterou teď v oku mám,
jen abych Tě neztratila, navždy už se pláče vzdám!
Láska je sladká, je k smíchu,
ke spáchání nevinného hříchu,
také k slzám dovést může,
kdo je jí polapen kvete, jako růže.
Kdo ji nepoznal, cítí se sám,
nenaučí se nevinným hrám
Ona je silná a umí se prát,
kdo ji pozná, má ji vážně brát.
Pomůže Ti v nejhorších chvílích
a dokáže nevést na cestu ke správnému cíli.
Může být všude a Ty ji přesto nevidíš,
dyž ji má druhý, tak mu ji závidíš.
Někdy Tě potká zůstaneš ní,
pocit štěstí Tě nemine.
Někdy Tě potká a jde dál,
přesto má moc, jak sám král!
Miluji být s tebou,
miluji tvoje dotyky.
Miluji,když se na mne rty tvé smějou,
miluji to jako ty.
Miluji ty chvíle, které mě hřejou,
když myslím na tebe, ají se mi dech.
Když tě mám u sebe, běhá mi mráz po zádech.
Znáš to moc dobře. Já jsem tvá jediná, ale i ty jsi můj jediný.
Milujeme se spolu, s pocitem bez viny. Jednou přijdeš za mnou a říkáš,
že moje děti budou i tvoje. A víš, že já vím,
že pravda v tom je. Už blíží se půlnoc
Snad pomalu usínám
čas ztrácí svou moc,
když na tebe vzpomínám.
Vzpomínám na chvíli,
kdy byl jsi se mnou
proč nemám dost síly,
proč chci být jen s tebou.
Proč nemám dost odvahy
říct ti, co cítím,
snad bojím se pravdy
mám strach, že se zřítím.
Nevím, co říct,když díváš se mi do očí,
snad mám chuť
tě svlécta strávit noc ve tvém náručí.
Vím, že je to pouhé snění,musel by se zázrak stát.
Nechci zůstat v zapomnění,jen o tobě si nechat zdát.
Viděl její smutnou tvář,
kterou smýval pláč.Viděl její oči uplakané,
její vlasy krásně rozcuchané.
Viděl její třesoucí se ruce,
cítil,jak ji bolí srdce.
Netušil, že takhle bolí láska,
nevěřil, že tohle je ta kráska.
Ta kterou opustil a kterou miloval...
Chtěla bych mlčet,ale musím mluvit.Chtěla bych umřít,ale musím žít.
Chci být s tebou,
ale musím tě opustit.Chtěla bych být šťastná,
ale asi musím trpět.
Proč to takhle musí být?Já chci jen šťastně životem jít.
Nechci už být na světě,
když nemůžu mít tebeLásko moje jediná,
jsem jak smyslů zbavená.
Vzpomínám na ty krásné chvíle,kdy's mi šeptal miluji tě.
Když jsme se solu líbali
a lásku svou si vyznali.jak jsme se krásně mazlili
a jeden druhého si vážili.
jak jsi mě hladil po těle
a vnikal do mě nesměle.
Byli jsme tak štastný pár,
tak pročpak mi tě osud vzal.Byli jsme dvě jasné hvězdy na obloze
a patřili jsme jenom sobě.
Pročpak jsi mě opustil,
moc jsi mě tím zaskočil.Navždy tě však budu milovat
i potom, co jsi mě nechal prožívat.Jsi světlo mého života,
jsi květ,co každé ráno rozkvétá.Jsi hvězdou co v noci září jen,
nejsi již touhou,jsi splněným snem.Jsi ranní kapkou rosy,
jsi deštěm co smáčí mi vlasy.Jsi šípem co do srdce se zabodne,
jsi sluncem,co každé ráno vysvitne.
Jsi jedinou květinou,jsi dnem i vteřinou.
Jsi tou kterou miluji,
jsi vločkou co na nebe maluji.si ta jediná,
co miluje a je tak nádherná.
Co je tak krásná,co je má,ta noc tak jasná,dvě srdce zamilovaná...