Lovec

Viděl jsem štěstí, běželo kolem.
Smálo se, křičelo, tak mě chyť! Honem!
Špatný jsem lovec, lichý jsem nápadu,
málo je vzletů, spoustu však pádů.

Dál tak prázdné jsou mé pasti,
uvnitř jen beznaděj smutně chrastí.
Dál tak prázdná je má duše,
ptám se, proč to nejde jednoduše.

Běžela kolem druhý den smůla,
vrazila do mě a už se nepohnula.
Teď se mě drží jak moucha trusu,
všude kol květy a já trůním na kaktusu.

Plné mám pasti hladových pijavic,
všechno mi vypijí, pro mě už není nic.
Duše se trápí, ubývá sil,
a o kus dál lovec stěstí své polapil.