Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají.
Vždycky jsme malinko smutní
na malých nádražích,
kde nikdo nečeká.
Najednou máme bílou duši z bezu,
najednou je v nás příliš z člověka.
Vždycky jsme malinko smutní
na malých nádražích,
kde nikdo nečeká.
Najednou máme bílou duši z bezu,
najednou je v nás příliš z člověka.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
DRAMA - Vítězslav Nezval
V tom domě kde už nebydlí Pije svou starou sklenku grogu A hledí na strakatou do...
PÍSEŇ - Vítězslav Nezval
Ve vašem boku spí aiolská lyra. Na řece Orinoku zní zpěv gondoliéra. Piano, smy...
NÁPIS - Vítězslav Nezval
Kolik jsem vypsal tužek, kolik jsem zmuchlal lůžek, letím, ač nejsem pták, sám n...
V tom domě kde už nebydlí Pije svou starou sklenku grogu A hledí na strakatou do...
PÍSEŇ - Vítězslav Nezval
Ve vašem boku spí aiolská lyra. Na řece Orinoku zní zpěv gondoliéra. Piano, smy...
NÁPIS - Vítězslav Nezval
Kolik jsem vypsal tužek, kolik jsem zmuchlal lůžek, letím, ač nejsem pták, sám n...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva