Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají.
Vždycky jsme malinko smutní
na malých nádražích,
kde nikdo nečeká.
Najednou máme bílou duši z bezu,
najednou je v nás příliš z člověka.
Vždycky jsme malinko smutní
na malých nádražích,
kde nikdo nečeká.
Najednou máme bílou duši z bezu,
najednou je v nás příliš z člověka.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
NEBE SE USMÍVALO NA ŘEKU - Vítězslav Nezval
Nebe se usmívalo na řeku, mladě i unaveně. Tak přilne člověk k člověku, tak př...
TŘI MALÉ PÍSNĚ - HUGO VON HOFMANNSTHAL
Má milá řekla: "Jdi si, jdi, nic jsi mi neslíbil. Člověk je stvořen pro lásku, n...
DÁLNICE ŽIVOTA - A. Z. Tannenbergovy
Ukrytá v křoví Těch dalekých cest Šumění listí snad mi poví Pěšinku ke štěstí Kd...
Nebe se usmívalo na řeku, mladě i unaveně. Tak přilne člověk k člověku, tak př...
TŘI MALÉ PÍSNĚ - HUGO VON HOFMANNSTHAL
Má milá řekla: "Jdi si, jdi, nic jsi mi neslíbil. Člověk je stvořen pro lásku, n...
DÁLNICE ŽIVOTA - A. Z. Tannenbergovy
Ukrytá v křoví Těch dalekých cest Šumění listí snad mi poví Pěšinku ke štěstí Kd...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva