Malý plyšový medvídek,
byl darován z lásky,
tu znám už jen z povídek,
je smutno a přibývají vrásky.
Snad jednou povídky odložím
a štěstí ke mně cestu najde,
hlavu svou vedle tvé položím,
budu tě milovat, až slunce zajde.
Proč někdy je člověk sám,
když po tom druhém tolik touží!
V tom nikdo neporadí nám,
ale ví, že se srdce láskou souží.
Kdyby to tak ale nebylo,
snad bychom nepoznali její cenu.
Co na tom, že vrásek přibylo,
jednou poznám tu nejvěrnější ženu.
byl darován z lásky,
tu znám už jen z povídek,
je smutno a přibývají vrásky.
Snad jednou povídky odložím
a štěstí ke mně cestu najde,
hlavu svou vedle tvé položím,
budu tě milovat, až slunce zajde.
Proč někdy je člověk sám,
když po tom druhém tolik touží!
V tom nikdo neporadí nám,
ale ví, že se srdce láskou souží.
Kdyby to tak ale nebylo,
snad bychom nepoznali její cenu.
Co na tom, že vrásek přibylo,
jednou poznám tu nejvěrnější ženu.
PeopleSTAR (7 hodnocení)
Další příspěvky autora
POZDRAV ZE SVĚTA
Prošel jsem tolik zemí a na domov často vzpomínal. Nikde tak krásně ale není jak...
HOŘE - Vít Obrtel
Padá první sníh. Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší než smrt, n...
OSUD NĚKDY VŠE PŘEVRÁTÍ
Mívám zvláštní pocity, když už tě vidím s jinou, krásné chvíle jsou dávno prožit...
Prošel jsem tolik zemí a na domov často vzpomínal. Nikde tak krásně ale není jak...
HOŘE - Vít Obrtel
Padá první sníh. Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší než smrt, n...
OSUD NĚKDY VŠE PŘEVRÁTÍ
Mívám zvláštní pocity, když už tě vidím s jinou, krásné chvíle jsou dávno prožit...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva