Smutný stromeček u lesa stojí,
proč si mě nikdo nevybral?
Já bych také provoněl domov chvojí,
smutně nad osudem zavzdychal.
Snad nejsem dobře urostlý,
nebo jsem ještě maličký?
Každý nemůže být vysoký,
jen někdo má ten život kratičký.
A tak tam tichounce pláče,
je mu líto, že neudělá dětem radost,
společnost mu dělá jenom malé ptáče
a po ránu - promrzlý je až na kost.
Snad se také jednou dočká
a bude se pyšnit jak je krásný,
utěšuje jej i sněhová vločka
a v noci mu svítí měsíc jasný.
Říká mu: "Neplač, nenaříkej,
ještě tu rok vydržíš!
Odtud od kamarádů nepospíchej
a věř, že po vánocích, svého věku dovršíš."
proč si mě nikdo nevybral?
Já bych také provoněl domov chvojí,
smutně nad osudem zavzdychal.
Snad nejsem dobře urostlý,
nebo jsem ještě maličký?
Každý nemůže být vysoký,
jen někdo má ten život kratičký.
A tak tam tichounce pláče,
je mu líto, že neudělá dětem radost,
společnost mu dělá jenom malé ptáče
a po ránu - promrzlý je až na kost.
Snad se také jednou dočká
a bude se pyšnit jak je krásný,
utěšuje jej i sněhová vločka
a v noci mu svítí měsíc jasný.
Říká mu: "Neplač, nenaříkej,
ještě tu rok vydržíš!
Odtud od kamarádů nepospíchej
a věř, že po vánocích, svého věku dovršíš."
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
MAMINKA - Bohuslav Richter
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva