Mikuláš jde městem

Setmělým městem Mikuláš důstojně kráčí,
po jeho boku anděl a umounění čerti.
Jeho dlouhý šat, mokrý sníh mu smáčí
a věřte, že s čerty nejsou žádné žerty.

Řetězy řinčí a na zlobivé děti pytel mají,
kdo nebyl hodný a zlobivý byl celý rok,
neváhají a klidně do pytle ho dají,
někdy by na ně nestačil ani velký žok.

A přesto se nemohou děti Mikuláše dočkat.
Aby od něho nadílku dostaly, zazpívají písničku,
ale někdy si na něho musí i chvíli počkat
a kdo zpívat neumí, přednese mu básničku.

Z čertů jde ale pořádně velký strach,
pak je tu ale anděl, který děti chrání.
Slibují, ale to je jakoby na stěnu házel hrách,
jen křik dětí se ozývá z okolních strání.

Pro děti jsou to nezapomenutelné chvíle,
možná, že některé z toho neusnou celou noc.
Než ale Mikuláš všechny děti podělí, ujde snad celé míle,
ale den, kdy Mikuláš naděluje, magickou má moc.