Minulost

Za všechno co mám,
Vděčím jenom sobě!
Prý je život těžký,
A zvlášť v téhle době!
Tak jsem se rozhodl žít po svém,
Je to můj život, tak ať je jen o mě!

Když jsem zažíval ty dny,
Kdy jsem se neměl kam vracet!
Prožíval tu beznaděj,
Ani mi nebylo dvacet!
V těch kouskách života,
Jen jsem pochyboval, začal se ztrácet.
Když se mi život,
Rozhodl udělit nálož facek.

Nebylo moc možností,
Jak se z toho dostat ven.
A síly ubývali,
Den co den!
Pak vznikla filozofie,
Vždyť to je život jen!

Byl jsem ve stavu,
Kdy jsem neměl co ztratit!
A každou chvíli venku,
Snaha se domů vrátit!
Když v tom jsem poznal,
Za život se musí platit!

Rozmazlený fracek,
Rozbil si hubu na „x-krát“!
Ale stále,
V něm zůstával ten silný egoista!

„stále jsem chodil,
Hlavu vztyčenou vzhůru!
Stále jsem chtěl,
Ukončit tu noční můru!
Sám na té cestě,
Před sebou dlouhou tůru!
S vidinou jen jednou,
Jaký jsem chtěl život, tak tokový ho mít budu!“

Poznal jsem život,
Co se skrývá za oponou!
Byl jsem svědkem toho,
Co všechno lidi dovedou!
A to vše jen kvůli tomu,
Že prachy byli odměnou!

Ye..

Nevím, jestli mi to za to stálo,
Všechno co jsem dělal!
Černý svědomí,
Z černý zůstane černá!

Chtěl jsem zažívat ten pocit,
Ten příliv peněz!
A koukat se na ceny?
Nezájem, neřeš.

Poznal jsem lidi,
Který bych radši neznal!
A viděl ty věci,
Ze kterých jsem nespal!

Na devatenáct let,
No nebylo to špatný.
Nekoukej na mě skrz prsty,
Nikdo nejsme svatí!

No, tak jediné plus,
Prachy mi to dalo.
Jenže kus mého Já,
Si to s sebou vzalo!

Bylo toho hodně,
Od hlídání kurev….
Hraní si se zbraněmi,
Počítání kulek.
Obchody, kdy jsem jen přemýšlel,
Jen nad tím jak bych utek!

Jenže v tom přišla ona,
A změnila život!
Přenášela mě přes zdi,
Když už jsem nemohl, byl jsem mimo!
Tak jestli existuje bůh,
Ona, je jeho mistrovské dílo!

Moje svědomí dál nemohlo,
Ale stále naslouchala!
Nějak nechápu,
Že mě neodepsala!
Stále se starala
A nade mnou stála!
Jedna z mála,
které věřím!
„Dohromady mě dala“!