Mohu doufat?

Čekám trpělivě u tvých dveří,
ale nevím, zda se dočkám.
Vítr prohání ve vzduchu jemné chmýří,
na tvou lásku, já si ale počkám.

I ten zbytek lásky, snad vítr přivane,
za ten malý kousíček, budu vděčný.
Už vím, že se žádné kouzlo nestane,
jen ten příběh lásky, je stále věčný.

Láska, ta je tu po celá dlouhá staletí,
nehynoucí, věčná, věrná ale i zrádná.
Těžké je, když jinam pohled zaletí,
pak jsou najednou naše srdce prázdná.

Zas musíš si novou lásku hledat,
do rozkvetlé louky, rozběhni se pro ni.
S kopretinou krásnou tady se můžeš shledat
a slož krásnou báseň - o lásce, jenom o ní.

Louka posetá květy, tak omamně voní,
lehneš si do trávy a díváš se na nebe,
pro radost malé zvonečky tobě zvoní,
snad uslyšíš je a probudí lásko tebe.

Snad na lásku marně nečekám,
nerad bych opět zklamán byl,
nezdarů už dávno se nelekám,
vždyť celý život o lásce jsem snil.