Po tomto cizím pobřeží bloudil kdysi
stařec Ovidius
a poloslepý čichal z římských lodí
vůni ztracené vlasti.
Ještě se zmítají zelená těla vln,
neklidných jako má touha po vlasti,
kterou nikdo nikdy nespatřil.
Všechny mé sny se tam slétly jako ptáci,
s křídel střepávají krůpěje slané vody,
slzy našeho dávnověku,
krev zapomenutých válek,
nepochopitelné záští,
marnotratná vraždění.
Ještě se zmítají zelená těla vln
v náručí větru
a z daleké vlasti nám nesou vstříc
bílé kytice pěny.
stařec Ovidius
a poloslepý čichal z římských lodí
vůni ztracené vlasti.
Ještě se zmítají zelená těla vln,
neklidných jako má touha po vlasti,
kterou nikdo nikdy nespatřil.
Všechny mé sny se tam slétly jako ptáci,
s křídel střepávají krůpěje slané vody,
slzy našeho dávnověku,
krev zapomenutých válek,
nepochopitelné záští,
marnotratná vraždění.
Ještě se zmítají zelená těla vln
v náručí větru
a z daleké vlasti nám nesou vstříc
bílé kytice pěny.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
ROZHOVOR - Jan Skácel
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
SMUTÉNKA - Jan Skácel
To až v září se stmívá, už bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a z...
POTOM - Jan Skácel
Potom je hospoda Na Ostychu krásně a tiše se v ní pije nestojí uprostřed dědiny ...
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
SMUTÉNKA - Jan Skácel
To až v září se stmívá, už bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a z...
POTOM - Jan Skácel
Potom je hospoda Na Ostychu krásně a tiše se v ní pije nestojí uprostřed dědiny ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva