Znám jedno místo, kde vánek hladí,
čechrá mi jemně moje vlasy,
rád mé horké tváře také zchladí
a často si hraje se zlatými klasy.
Ale tam na Větrné Hůrce,
odkud je do oblak jen kousek,
tam jeho bratr fouká prudce,
nic nešeptá mi do mých oušek.
Není bratr jako bratr - to je jisté,
každý má povahu úplně jinou,
nebe není také vždycky čisté
a každému dny - také jinak plynou.
Někdy se mi chce s větrem
hodně vysoko do oblak se vznést,
ale přece už dávno nejsem děckem,
všechny trampoty života - musím snést.
PeopleSTAR (5 hodnocení)