Na vršíčku si děti pouštějí draky,
vzpomínám a zrak se zamlží.
Není to tak dlouho, co pouštěli je taky,
utíká to, jen čas nám ale nic nedluží.
Slyším veselý křik a radost jejich vidím,
i tenkrát jsme to stejně prožívali.
Že pryč jsou ty časy, tak trochu se divím,
při všech hrách, až příliš jsme ožívali.
Neměli to rodiče s námi často snadné,
ale ten koloběh se neustále opakuje!
To ještě jsme neměli vůbec starosti žádné,
člověk ale věří, že si to jednou zopakuje.
Aspoň zase se svými dětmi, jen na malou chvíli,
ponořit se do svého dětství a užít si.
Dokud ještě zbývá čas, než se náš věk někam nachýlí,
pak snaž se zas - třeba jinou zábavu najít si.
PeopleSTAR (23 hodnocení)