Náskok

Nakroč z mé výzvy,
zdali věříš,
že se tomu dá čelit
a věs v říši čišící,
hladový sbor populace
co propadá v pasé,
když každý svým svobodným hlasem,
nepodává svou duši pastem
ale vlastně sám jednat začne
aby vědomím rostl
do podoby hostit tyto činy se rvou
by všichni byli bližní
a jízlivá hlas-sov-na
na pomník našeho čekání,
že si sami musíme vybudovat zastání
aby vším čím jsme protkáni
do jednoty to dotáhli
a zbavili se z obav vin,
těch co naší vlast poskvrnili
a naše váhání prodloužili,
jako kořist v kleci
co má taky své sny a nápady,
jak oprostit se od návnady
a polapit vlastní naděje
co vzbudí ostatních zájem,
přečíst si naše práva
a jednat jako jednotná národa hlava,
kdy demo kratičké verze,
naše srdce sevře
a hleděl jeden k druhému
aby se naše matička země
nedostala do problémů
v prodlevách toho co již známe,
jako zázrak k řešení problémů,
kterým by jsme mohli podlehnout,
jako jedy spolykat
aniž by nás někdo slyšel naříkat,
protože nevíme,
že tomu tak je.