Nebesa dnů jdou. Z oblaků čas sněží.
Na neshledanou. Kde ta země leží,
v níž na rtech se ti nerozplyne znova
polibku tíha, chladná vločka slova?
Nebesa dnů jdou. Větry odnášejí
lesk půlnoci a hvězdné nože její.
Kde je ta zem, v níž trvá květ i nebe
déle než obraz, vržený jím v tebe?
Na neshledanou. Kde ta země leží,
v níž na rtech se ti nerozplyne znova
polibku tíha, chladná vločka slova?
Nebesa dnů jdou. Větry odnášejí
lesk půlnoci a hvězdné nože její.
Kde je ta zem, v níž trvá květ i nebe
déle než obraz, vržený jím v tebe?
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PRAMEN - František Gottlieb
Jsi zrcadlo, jež pojí zemi s nebem. V tobě se píseň počíná, tvé ústraní jen sbí...
JAK V JIŽNÍCH NOCÍCH - František Gottlieb
Jak v jižních nocích, kdy jsem bděl blíž hvězdám a blíž zemi! I vlny šumí, archi...
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
Jsi zrcadlo, jež pojí zemi s nebem. V tobě se píseň počíná, tvé ústraní jen sbí...
JAK V JIŽNÍCH NOCÍCH - František Gottlieb
Jak v jižních nocích, kdy jsem bděl blíž hvězdám a blíž zemi! I vlny šumí, archi...
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva