Zastavila jsem štěstí,
ale ono mě obešlo.
Jak těžko si člověk cestu klestí,
z chmur nikdy štěstí nevzešlo.
Stále kráčí přede mnou,
jen na mě nechce počkat!
Uzavřu s ním smlouvu písemnou,
věřte, že se ho nemohu dočkat.
A když ty se mnou kráčíš,
pořád nám ještě troška štěstí schází,
vždyť i ty se občas na mě mračíš,
snad jednou do mých dveří vrazí.
Tak už ho zastavovat nebudu
a čekat na něj budu pokorně,
nakonec všechno nechám osudu,
až přijde, budu jej sledovat pozorně.
A osudu za něj také poděkuji,
vždyť ono není samozřejmé!
I ostatní jím štědře podaruji,
ale osudem sami - nikdy nemíchejme!
PeopleSTAR (2 hodnocení)