Sedím nad hrnečkem kávy,
čekám, co mě zase napadne,
už není třeba ani slávy,
nějak to přece jenom dopadne.
Vůbec nemám dobrý pocit,
vím, že nejsem bez viny,
ale se mnou neměj soucit,
za mnou tmavé, zůstávají stíny.
Jiný by to už dávno vzdal,
ale já chci to dovést do konce,
chci zpět, co mi život vzal
a omluvit se za své chyby dokonce.
A nebylo jich opravdu málo,
ale kdo z nás nechybuje!
Jen občas při mně štěstí stálo,
kdo tedy ještě o mně pochybuje?
čekám, co mě zase napadne,
už není třeba ani slávy,
nějak to přece jenom dopadne.
Vůbec nemám dobrý pocit,
vím, že nejsem bez viny,
ale se mnou neměj soucit,
za mnou tmavé, zůstávají stíny.
Jiný by to už dávno vzdal,
ale já chci to dovést do konce,
chci zpět, co mi život vzal
a omluvit se za své chyby dokonce.
A nebylo jich opravdu málo,
ale kdo z nás nechybuje!
Jen občas při mně štěstí stálo,
kdo tedy ještě o mně pochybuje?
PeopleSTAR (7 hodnocení)
Další příspěvky autora
ZATOULANÉ SRDÍČKO
Kde se toulá srdce moje? Snad k tobě cestu najde! Proč jsou smutné oči tvoje? Vě...
PŘESTO BYCH SI PŘÁL ....
Stále jsem tě tajně pozoroval a věřil jsem, že se na mě podíváš. O pravé lásce j...
ZÁŘÍŠ .....
Záříš, jak na obloze nejjasnější hvězda, vždy mi splníš všechna přání, jen snad ...
Kde se toulá srdce moje? Snad k tobě cestu najde! Proč jsou smutné oči tvoje? Vě...
PŘESTO BYCH SI PŘÁL ....
Stále jsem tě tajně pozoroval a věřil jsem, že se na mě podíváš. O pravé lásce j...
ZÁŘÍŠ .....
Záříš, jak na obloze nejjasnější hvězda, vždy mi splníš všechna přání, jen snad ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva