Sedím nad hrnečkem kávy,
čekám, co mě zase napadne,
už není třeba ani slávy,
nějak to přece jenom dopadne.
Vůbec nemám dobrý pocit,
vím, že nejsem bez viny,
ale se mnou neměj soucit,
za mnou tmavé, zůstávají stíny.
Jiný by to už dávno vzdal,
ale já chci to dovést do konce,
chci zpět, co mi život vzal
a omluvit se za své chyby dokonce.
A nebylo jich opravdu málo,
ale kdo z nás nechybuje!
Jen občas při mně štěstí stálo,
kdo tedy ještě o mně pochybuje?
čekám, co mě zase napadne,
už není třeba ani slávy,
nějak to přece jenom dopadne.
Vůbec nemám dobrý pocit,
vím, že nejsem bez viny,
ale se mnou neměj soucit,
za mnou tmavé, zůstávají stíny.
Jiný by to už dávno vzdal,
ale já chci to dovést do konce,
chci zpět, co mi život vzal
a omluvit se za své chyby dokonce.
A nebylo jich opravdu málo,
ale kdo z nás nechybuje!
Jen občas při mně štěstí stálo,
kdo tedy ještě o mně pochybuje?
PeopleSTAR (7 hodnocení)
Další příspěvky autora
PROCHÁZÍ RŮZNÝMI FÁZEMI
Tam na krajíčku lesa, je to naše místečko lásky. Často naše srdíčko plesá a já p...
PŘÍTEL VZPOMÍNÁ
Dívám se z kopce do údolí, kde stála moje rodná vesnička. Dnes už mě jen srdce z...
OTÁČÍŠ SE ZA KAŽDOU SUKNÍ ....
Otáčíš se za každou sukní, už tě mám miláčku dost. Mám jiného - tak vzteky pukni...
Tam na krajíčku lesa, je to naše místečko lásky. Často naše srdíčko plesá a já p...
PŘÍTEL VZPOMÍNÁ
Dívám se z kopce do údolí, kde stála moje rodná vesnička. Dnes už mě jen srdce z...
OTÁČÍŠ SE ZA KAŽDOU SUKNÍ ....
Otáčíš se za každou sukní, už tě mám miláčku dost. Mám jiného - tak vzteky pukni...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva