Zůstal jsi jenom chvíli,
pak sbohem jsi mi dal.
Jak často se člověk mýlí,
s sebou, mou naději jsi vzal.
Nezbyl ani střípek štěstí,
všechno se kamsi rozkutálelo,
nemohu se zbavit, stisku kleští,
teď se modlím, by štěstí neotálelo.
Vystřídala se všechna roční období,
i ta růže od tebe už uvadla,
moji tvář, stále úsměv nezdobí
a vzpomínka na tebe - hluboko zapadla.
Zapadla do hluboké propasti,
kde, zlá a černá tma panuje,
není důvod k žádné radosti,
jen ten ďábel, snad se raduje.
pak sbohem jsi mi dal.
Jak často se člověk mýlí,
s sebou, mou naději jsi vzal.
Nezbyl ani střípek štěstí,
všechno se kamsi rozkutálelo,
nemohu se zbavit, stisku kleští,
teď se modlím, by štěstí neotálelo.
Vystřídala se všechna roční období,
i ta růže od tebe už uvadla,
moji tvář, stále úsměv nezdobí
a vzpomínka na tebe - hluboko zapadla.
Zapadla do hluboké propasti,
kde, zlá a černá tma panuje,
není důvod k žádné radosti,
jen ten ďábel, snad se raduje.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
U BŘEHU - Bohuslav Richter
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
U BŘEHU - Bohuslav Richter
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva