Není to chyba tvá?

Voda hučí a po kamenech skáče,
mlha se pomalu nad lesy zvedá,
neptej se milé, proč právě pláče,
nemáš klid a pokoj ti to nedá.

Voda se třpytí a je křišťálově čistá,
tichounce si s bílými oblázky vypráví,
proč ale tvá dívka si láskou není jistá?
Snad ale příští dny všechno napraví.

Stojíš ve stínu stromů, ani nedýcháš,
jen sleduješ, jak kolem čas pádí.
V poslední době radost vůbec nemíváš
a jen ke smutným myšlenkám tě to svádí.

Zamysli se, zda to tvá chyba není,
že láska tě jenom a jenom míjí stále.
Nevymlouvej se, že jízdní řád životem se mění,
na tobě jen záleží, jak to bude dále.

Chceš-li, bys jednou v životě šťastný byl,
musíš myslet víc na druhé, než na sebe.
Neříkej, že na tebe tady jen smutek zbyl,
vždyť je tu někdo, kdo stále myslí na tebe.

Voda zas bude dál po kamenech skákat,
uvědomíš si konečně, že na světě je krásně,
milá tě bude k milostným hrám lákat
a spolu si zas budete číst zamilované básně.