Neptej se, prosím!

Na nic už se nikdy neptej,
na co odpověď teď neznám.
Svého kamaráda se zeptej,
k němu ale lásku přiznám.

Nevím, jak mohlo se stát,
že tvůj kamarád tě zradil.
Jen nedůvěra je hned znát,
on neví, co tím všechno ztratil.

Ztrácí navždy kamaráda,
který by za něj život dal.
Věř, že měla jsem tě ráda,
najednou osud vše nám vzal.

Odpusť nám, jestli můžeš,
vím, že to nebude tak lehké.
Co proti osudu však zmůžeš,
rozbilo se, co bylo už tak křehké.

Přesto na tě budu stále vzpomínat,
vždyť pět let není krátká doba.
Snad jednou budu s klidem usínat
a smutek tvůj nakonec se poddá.

Jen kamarád ale nezradil,
na tom i já nesu vinu.
Můj pohled všechno prozradil,
napříště zradě, raději se vyhnu.

Protože jsem tebe milovala,
přeji ti, by život k tobě vlídný byl.
Pryč je, co jsem slibovala,
ať splní se, o čem jsi tolik snil.