Nevím, jak je to možné,
ale stále nestíhám.
Pro mě je to přímo hrozné,
denně na autobus dobíhám.
Pan řidič, mě zná už dobře,
tak minutku vždycky počká,
má srdce dobré, usměje se bodře,
snad se jednou, mé dochvilnosti dočká.
I budík snad zvoní pozdě,
nebo ho snad neslyším?
Přemýšlím, jak se vyhnout se hrozbě,
ze všech stran, jenom výtky uslyším.
Autobus sice přijede včas,
ale začátek vyučování nestihnu,
poznámka v žákajdě, objeví se zas,
že bojím se domů, se ale přistihnu.
ale stále nestíhám.
Pro mě je to přímo hrozné,
denně na autobus dobíhám.
Pan řidič, mě zná už dobře,
tak minutku vždycky počká,
má srdce dobré, usměje se bodře,
snad se jednou, mé dochvilnosti dočká.
I budík snad zvoní pozdě,
nebo ho snad neslyším?
Přemýšlím, jak se vyhnout se hrozbě,
ze všech stran, jenom výtky uslyším.
Autobus sice přijede včas,
ale začátek vyučování nestihnu,
poznámka v žákajdě, objeví se zas,
že bojím se domů, se ale přistihnu.
PeopleSTAR (12 hodnocení)
Další příspěvky autora
POZDRAV ZE SVĚTA
Prošel jsem tolik zemí a na domov často vzpomínal. Nikde tak krásně ale není jak...
HOŘE - Vít Obrtel
Padá první sníh. Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší než smrt, n...
OSUD NĚKDY VŠE PŘEVRÁTÍ
Mívám zvláštní pocity, když už tě vidím s jinou, krásné chvíle jsou dávno prožit...
Prošel jsem tolik zemí a na domov často vzpomínal. Nikde tak krásně ale není jak...
HOŘE - Vít Obrtel
Padá první sníh. Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší než smrt, n...
OSUD NĚKDY VŠE PŘEVRÁTÍ
Mívám zvláštní pocity, když už tě vidím s jinou, krásné chvíle jsou dávno prožit...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva