Nemám vůbec nikde stání,
stále něco mě pohání.
Za čím se vlastně honím,
snad na pokraji propasti stojím.
Krásná víla snad mě zachrání,
by to nebylo, příliš tvrdé přistání.
Nevím vůbec, co bych chtěl,
jen strážný anděl, aby bděl.
Stále jen lítám v oblacích,
sám sebe hledám v přízracích.
Kdy najdu štěstí a hlavně klid,
kdy potěší mě slunce svit?
Věřím, že až poznám lásku,
budu moci, už sundat masku.
Teprve pak, poznám radost žití,
snad už naděj, někde svítí.
Pak v přístavu lásky zakotvím,
vstříc svému štěstí vykročím.
Nebudu muset, nikde nic hledat,
dál jen pak mohu, lásku předat.
Předat lásku svým dětem,
zbytek ať letí, celým světem.
Ať každý sílu lásky pozná,
to jsou ta moje, přání zbožná.
PeopleSTAR (6 hodnocení)