Nezbední mazlíčci

Na kraji vesnice stojí domeček,
u něho malinký dvoreček.
Vedle něj větší zahrádka,
u lidí žijí tam zvířátka.

Kočičí mamince chce se spát,
koťata mají však stále hlad.
Tak tohle se Mourku nesluší,
tahati mámu za ocas, kousat do uší.

Panička začala na klavír hrát,
pes Alík snaží se árie zazpívat.
Ten kravál však není k žití,
kdo má jen poslouchat to tvé vytí.

Běž raději ven před vrata,
pohlídej vylíhlá kuřata.
Hlídání zodpovědnosti tíha,
nezbedné kotě za rohem číhá.

Za zvuku paničky akordů,
tlapkou ho sekne přes mordu.
Alík snad z úleku a pocitu hany,
zazpívá nejtěžší árie od Smetany.

Za drzým kotětem peláší,
že mu kožíšek vypráší.
Drápek se zasekl v ubrusu,
na zemi z vázy snad sto kusů.

Páníčka přísná slova slyší,
bando ven, učte se chytat myši.
I myšák na dvoře statečný je, smělý,
honí se s kotětem jak Tom a Jerry.