Jdu a přemýšlím o štěstí,
kamínky v botě tlačí,
najednou je tu rozcestí
a sluníčko se na mě mračí.
Proč? Vždyť bych se smát chtěla,
ale teď nevím, kterou cestou se dát,
jeho snad bych se zeptat směla,
jen větřík mi bude do zad vát.
Tak trochu mě popožene vpřed,
ale vůbec neví, co já hledám.
U svého cíle nebudu hned,
přesto se odradit nedám.
Hledám, stále hledám
a nějak najít nemohu,
hledím večer k hvězdám
na rozzářenou, noční oblohu.
Ani ty hvězdy mi snad nepoví,
kterou cestou kráčet mám,
o mé touze, nikdo se nedoví,
do batůžku svého si ji dám.
kamínky v botě tlačí,
najednou je tu rozcestí
a sluníčko se na mě mračí.
Proč? Vždyť bych se smát chtěla,
ale teď nevím, kterou cestou se dát,
jeho snad bych se zeptat směla,
jen větřík mi bude do zad vát.
Tak trochu mě popožene vpřed,
ale vůbec neví, co já hledám.
U svého cíle nebudu hned,
přesto se odradit nedám.
Hledám, stále hledám
a nějak najít nemohu,
hledím večer k hvězdám
na rozzářenou, noční oblohu.
Ani ty hvězdy mi snad nepoví,
kterou cestou kráčet mám,
o mé touze, nikdo se nedoví,
do batůžku svého si ji dám.
PeopleSTAR (8 hodnocení)
Další příspěvky autora
MAMINKA - Bohuslav Richter
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva