Noc u konce a luna
roztává zvolna v jasu,
zapadá do lagun.
Tak živé je v té zemi rovin září
a luka zelená
jako na svazích jihu zjara.
Druhy jsem opustil,
do starých stěn jsem ukryl srdce,
abych byl sám, když myslím na tebe.
Jsi vzdálenější nežli luna,
nyní, když vchází den
a nohy koní bijí po dláždění.
roztává zvolna v jasu,
zapadá do lagun.
Tak živé je v té zemi rovin září
a luka zelená
jako na svazích jihu zjara.
Druhy jsem opustil,
do starých stěn jsem ukryl srdce,
abych byl sám, když myslím na tebe.
Jsi vzdálenější nežli luna,
nyní, když vchází den
a nohy koní bijí po dláždění.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva