Óda na Písek

Mé město, na řece Otavě,
o tobě sladké sny mívám,
často, pozveš mně k oslavě,
s vlnkami na řece, často si zpívám.

Je to město mého mládí,
tady jsem do školy chodila,
proč ten čas jen tolik pádí,
láskami jsem se trápila.

Nic už nebude jako dřív,
jen řeka dál, bude si zpívat,
vzpomínkami je člověk živ,
ale v očích, budu slzy mívat.

To město je stále mladé,
jakoby vůbec nestárlo!
Tenkrát nebylo nic svaté
a přesto, stačilo nám tak málo.

Dnes, když se ulicemi procházím,
každá mi něco připomene,
ale klid a pohodu tu nacházím,
je to krásné - než člověk zapomene.

V noci ten měsíc stříbrný,
po hladině se prochází,
jednou se můj čas naplní
a každý člověk, tak nerad odchází.

Ať tedy město, stále mládím žije,
i když to není mé rodné město,
z mysli mé vzpomínky těžko smyje,
mám ho ráda a miluji jej přesto.