Na okoř je cesta jako žádná ze sta,
vroubená je stromama,
když du po ní v létě, samoten na světě,
sotva pletu nohama,
na onci té cesty trnité stojí krčma jako hrad,
tam zapadli trampi, hladoví a sešlí,
začli sobě notovat.
Na hradě Okoří světla už nehoří,
bílá pani šla už dávno spát,
ta měla ve zvyku podle svého budíku
o půlnoci chodit strašívat,
od těch dob, co jsou tam trampové,
nesmí z hradu pryč,
a tak dole v podhradí se šerifem dovádí,
on jí sebral od komůrky klíč.
Jednoho dne zrána roznesla se správa,
že byl Okoř vykraden.
nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát vodnes" ,
nikdo nebyl dopaden,
šerif hrál celou noc máriáš s bílou paní v kostnici,
místo, aby hlídal, vášnivě jí líbal,
dostal z toho zimnici.
PeopleSTAR (11 hodnocení)