Kráčím zapomenutou krajinou,
nepotkám nikde ani živáčka,
snad strach a obavy pominou,
vždyť už slyším - zpěv ptáčka.
Ten jediný mi dodává odvahu,
jdu stále sama dál a dál.
Rovinou a vzápětí do svahu,
ty ses se mnou na cestu vydat bál.
Vždyť i tahle krajina je krásná,
jenom netuším, co bude, až budu v cíli.
Nade mnou je obloha jasná
a já se zastavím na maličkou chvíli.
Zapřemýšlím - proč je tak opuštěná,
vždyť má jistě i svá kouzla.
Na cestu jsem se vydala natěšená
a teď jako bych do smutné pohádky vklouzla.
PeopleSTAR (1 hodnocení)