Nepozoruješ, jak se mi rty chvějí,
v mých bledých rysech přečíst nemůžeš,
můj úsměv že je trápení a lež,
když neklidně lpím na tvém obličeji?
Což netoužíš - tak jako já si přeji -
být náhle vytržena mocnou paží
z těch lichých prázdných dnů, z těch pustých
bažin,
kde jenom bludičky se prohánějí?
V tvém zraku hlubokém snad špatně pátrám?
Nedoutná jiskra v potemnělém troudu?
Tvé vlhké oči nejsou tajné brány
k tvé duši? Přání, která doutnala tam
jak tiché růže na černavém proudu,
jsou planá, bez duše ... jak tvoje štěbetání?
v mých bledých rysech přečíst nemůžeš,
můj úsměv že je trápení a lež,
když neklidně lpím na tvém obličeji?
Což netoužíš - tak jako já si přeji -
být náhle vytržena mocnou paží
z těch lichých prázdných dnů, z těch pustých
bažin,
kde jenom bludičky se prohánějí?
V tvém zraku hlubokém snad špatně pátrám?
Nedoutná jiskra v potemnělém troudu?
Tvé vlhké oči nejsou tajné brány
k tvé duši? Přání, která doutnala tam
jak tiché růže na černavém proudu,
jsou planá, bez duše ... jak tvoje štěbetání?
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
NEVELIKÁ CESTA - Cabinet satyrique /1660/
Vyjela paní do přírody, vyjela s milým v kočáře a on už v městě chystal svody, b...
BEZ SLOVA STOUPÁM SÁM - LI JŮ
Bez slova stoupám sám k západní komnatě. Srp luny nebem jde. Pár čnících platanů...
ÚZKOST - Josef Jelen
Poslouchám ticho pokoje a je mi do zbláznění Bojím se zeptat kdo to je kdo čeká ...
Vyjela paní do přírody, vyjela s milým v kočáře a on už v městě chystal svody, b...
BEZ SLOVA STOUPÁM SÁM - LI JŮ
Bez slova stoupám sám k západní komnatě. Srp luny nebem jde. Pár čnících platanů...
ÚZKOST - Josef Jelen
Poslouchám ticho pokoje a je mi do zbláznění Bojím se zeptat kdo to je kdo čeká ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva