Ottec

Zbarven vším co už znám,
otevírám ústa abych poznal,
jak se hlas pojí s myslí,
tak abych zjistil,
čí to vlastně jsem syn.

Příčina událostí v marném smutku,
na úkor všech dobrých skutků,
opět bych podával pomocnou ruku,
ale v tom jsem si dal stopku.

Hleď do mé tváře,
pověz zdali jsem blázen,
a pak svým rámněm uchop se svých možností,
tak abych dokázal pochopit,
jak správně žít.

Pýcha pálí na žebrech,
Smutek žalí oči,
a v srdci jiskra přeskočí,
jen případě, když se sám ze sebou žít naučíš.

Slunce halí mé stíny,
takové jaký jsem žádné jiný,
si mě znovu prohlídni,
a řekni sám jaké zasadil jsi plodiny,
do mého života.

Proud svírá naše volby,
zvon na který nemůžeš troubit,
tak mě nech vším projít,
bez vojí,
stejně ti za to nestojím,
se divím že si mě vůbec zrodil.

Stárnu ve strachu z neúspěchu,
jen pro to, že ti nezáleží na mém dechu,
natož pak co všechno snesu,
bez tvého přímého vedení,
nemáš ani tušení k čemu jsem byl zrozený.

Plod naší lásky,
skončil dřív než jsme začali,
nebyl jsem ani náhradník,
tak si táto sám zestárni.