Tak krásná je naše zem,
když slunce nad vrcholky září.
Je to skutečnost nebo sen?
Tu zem snad zdobí i její stáří.
Potůčky jako modré stužky,
proplétají se krajinou,
nad nimi vyprávějí si mušky,
šídla se láskou k sobě přivinou.
Květy jim pro radost voní,
déšť nalévá vodu do kalíšků,
pak na zem krůpěje slz roní,
tu pohádku si chci schovat do oříšku.
Až večer budu usínat,
schovám si oříšek pod polštář,
hvězdičky budou nebe zhasínat
a z mraků vyjde měsíc samotář.
Z oříšku vystoupí krásný sen,
o krásné zemi nechám si zdát,
než se naději, je tu bílý den
a slunce nás láskou bude zas hřát.
PeopleSTAR (7 hodnocení)