Plácám a plácám,
co jen stačí ke štěstí!
Často vinu si dávám,
básně jsou pro mě neřestí.
Nemohu se jich zbavit,
stále se mi vrací
a přesto není co slavit,
já mám mánii psací.
Snad až jednou,
kdy nebudu si moci vzpomenout,
co kdy prožila jsem lásko s tebou,
budu moci jenom povzdechnout.
Nad životem, co tolik chvátá,
nic krásného už se nevrátí,
byl překrásný - pravda svatá,
přeji si, ať vzpomínky se neztratí.
Ať aspoň ty mě zůstanou
a láska, co v srdci přebývá,
už se žádné zázraky nestanou,
smířit se s osudem - jiného nezbývá.
PeopleSTAR (5 hodnocení)