Ve větroni, letím jako pták,
tolik volnosti a svobody,
náladu nezkazil mi mrak,
jako do zrcadla - hledím do vody.
Z té výše, svět je krásný,
pole barevná se střídají,
člověk snadno pak se zasní
a nepoznané dálky volají.
A na vše shora člověk hledí,
vychutnává si tu nádheru,
občas i do mraků vletí
a nejkrásnější svět je k večeru.
To když slunce zapadá,
větroň se líně klouže,
co všechno jen mě napadá,
z výšky neuvidím žádné louže.
Je to neopakovatelný okamžik,
tam nahoře je strašně krásně,
snad proto, že jsem romantik,
o kráse tohoto světa - píši básně.
PeopleSTAR (5 hodnocení)