Po špičkách jako dech, a my nic netušili,
přišly soumraky, umyté do růžova,
veselá okna tančí mezi větrnými stromy.
Co je to? Zřím sám sebe dolů jít. Tak dávno,
tak dávno, co se obraz můj oddělil od těla,
a stoje u okna, jdu přec tou cestou jara.
A slyším, slyším tě, zimnice bělozubá,
po osou stranách cesty, cesty kouzel.
A toť ten vítr zas, jenž prsty kovovými
zvonil a bubnoval do oken, na mé čelo?
Již jdu, můj bratře v plášti růžovém.
přišly soumraky, umyté do růžova,
veselá okna tančí mezi větrnými stromy.
Co je to? Zřím sám sebe dolů jít. Tak dávno,
tak dávno, co se obraz můj oddělil od těla,
a stoje u okna, jdu přec tou cestou jara.
A slyším, slyším tě, zimnice bělozubá,
po osou stranách cesty, cesty kouzel.
A toť ten vítr zas, jenž prsty kovovými
zvonil a bubnoval do oken, na mé čelo?
Již jdu, můj bratře v plášti růžovém.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
PÍSNĚ - Vítězslav Nezval
Dva páry černých koní Přes krajky polštáře si rukou oči cloní dvě dámy v kočáře ...
Vyšel jsem dřív než hvězda ranní - A. S. Puškin
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
PÍSNĚ - Vítězslav Nezval
Dva páry černých koní Přes krajky polštáře si rukou oči cloní dvě dámy v kočáře ...
Vyšel jsem dřív než hvězda ranní - A. S. Puškin
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva