PO ŠPIČKÁCH JAKO DECH - Josef Hora
Po špičkách jako dech, a my nic netušili,
přišly soumraky, umyté do růžova,
veselá okna tančí mezi větrnými stromy.
Co je to? Zřím sám sebe dolů jít. Tak dávno,
tak dávno, co se obraz můj oddělil od těla,
a stoje u okna, jdu přec tou cestou jara.
A slyším, slyším tě, zimnice bělozubá,
po osou stranách cesty, cesty kouzel.
A toť ten vítr zas, jenž prsty kovovými
zvonil a bubnoval do oken, na mé čelo?
Již jdu, můj bratře v plášti růžovém.
PeopleSTAR (1 hodnocení)