Píši básně všem zamilovaným
a přitom, mně láska tolik schází,
to on byl tím zbožňovaným,
teď do mého domu, smutek vchází.
Ale život jde přece dál,
musím s ním udržet krok,
dřív se mi přímo sladký zdál,
bude zas dobře, až uplyne rok.
Rok s rokem se sejde,
smutek kamsi zase zmizí,
do srdce nová láska vejde,
to člověk radost, štěstí sklízí.
A myslím, že nikdy jej není dost,
život jak šafránu jej rozdává,
u každého na chvíli je host,
mít pořád štěstí, je myšlenka lákavá.
Tak si na něj zase počkám,
já vždycky trpělivost mám,
věřím, že se zaklepání dočkám
a krásné pozdravení, mu dám.
PeopleSTAR (7 hodnocení)