Podivuhodná pouta

Chladným světlem měsíc širý kraj ozáří,
svými paprsky slunce zase spaluje zem,
očekávám, že v očích tvých láska zazáří,
neboj se a svůj osud do svých rukou vem.

Voda je stejně tak, jak měsíc chladná,
oheň zase všechno nemilosrdně spálí.
Nemysli si, že cesta ke štěstí bude snadná
s nevěř tomu, kdo stále tě jen chválí.

Láska a nenávist také se někdy sejdou,
ale poradím ti - té druhé se vyhni raději.
Je to divné, ale do srdce se spolu vejdou,
proč stále se ptám, zda ještě máš naději!

Pýcha a pokora se vůbec k sobě nehodí,
kdo pokorný je, proplouvá životem snáze.
Když ale někdy si své role chvíli prohodí,
na světě pro nás najednou přeestává být blaze.

I radost a bolest tak nějak do života patří,
z každé maličkosti se může člověk radovat,
když přijde bolest, slzy a pláč srdce šetří,
jen nechtěj prosím svoji bolest skladovat.

Jsou to podivuhodná pouta, přesto spolu životem jdou.
Bez slunce by nikdy nezačal zase nový den,
vždyť ani měsíc není sám, hvězdy na nebi s ním jsou,
prostě řečeno- život je jeden krásný dlouhý sen.