Podkova

Navzdory hrázi kterou stavím,
naproti lásce co ti chráním,
kam až jsem ochotný zajít
abychom záminkou mohli se navléknout,
ve vzájemné víře.
Stižeň vší dobroty
co ve mě zůstala
ustát původ svých genů
v horoucí měnu vlastní duše,
jež mi byla vždy při ruce
a úsměv za nikdy nepusť mě
odhodlání vkusné,
jako celistvost čelistí,
kde se prostor nehyzdí
a v před sil v tucha
aby z každého mladého kluka,
vyrostl spravedlivý muž,
jakožto nuž naší svobody,
obnovit veškeré hormony
k produkci zdrojů,
pojmout své nápady,
jako se nikdy nezastavit
před obavy
a čelit jim myslí,
zralou a uváženou,
jako písní zpěvnou,
vjem pozvednout
pak objati v ovaci
krok zvláštní,
jak uspořádat své vnitřní pochody
aby ses tím probudil
do osnovy svých plánů,
kde je ve tvém zájmu
aby životy lidí nechřadli
a někdo se za ně musí postavit
a prohlásit pevně,
že sliby jsou věrné,
jako síla ve mě
co mě tam žene
či vjem co bystřím,
jak se vše dá dohledat a zjistit,
jako výstřih,
všeho co jsem z myslil.