Podoba

V prostoru po obvodu
jsem se rozhodl
mít v srdci pohodu,
jako pohon bytí
co se mě za pačesy chytil,
jako zbytky touhy
z té nepřízně vy bloudit
a přetvořit své vnitřní pochody
abych se mohl do své mysli ponořit
a dát šanci vzniknout
všemu co by se mi dalo vytknout
abych přijal význam těch odlesků
co na mě mrká,
když svou duši strkám,
kde nezažívám muka
a mám tucha kudy jít
abych přestal být jen stínem
a ta líheň zdvořilá
všechny nezdary zbořila,
jako stavidla
co hradí mé ztráty
a vrací mi zpátky úsměv na tvář,
jako váš slap
co při té kázni
naučil se nechřadnout
a zvládnout ty názory
pomyslné závory
kde jsou zásoby hraniční
abych si sám zajistil vazy
bych už nic nezkazil
a čepil své nitro
aby hlas ve mě neztichl
v předpisech tělesné věznice
nesmím se vzdát
a o sobě pochybovat.