Hle, stříbrná hvězda
v modřínech tryskla na pokraji lesa.
A zádumčivý večer závoj stáh
na svět i duše.
Kdes v pustnoucí vile
alt vroucí zpívá. Výsklo ve mně srdce.
Oh, hnědé oči, vlasy rozjiskřené,
vášnivé vlasy.
Jak stisk by mi hrdlo
kdos cizí silnou rukou (listí padá)
s do uší mi křičel vysměvačně:
Quijote, amen.
v modřínech tryskla na pokraji lesa.
A zádumčivý večer závoj stáh
na svět i duše.
Kdes v pustnoucí vile
alt vroucí zpívá. Výsklo ve mně srdce.
Oh, hnědé oči, vlasy rozjiskřené,
vášnivé vlasy.
Jak stisk by mi hrdlo
kdos cizí silnou rukou (listí padá)
s do uší mi křičel vysměvačně:
Quijote, amen.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva