Listí žloutne, padá tiše,
na zem, co těžce dýchá,
přede mnou stojí plná číše,
slyším, jak vánek kdesi vzdychá.
Listí sice rád občas prohání,
ale smutno je mu najednou,
slyší zvony, co v dáli vyzvání,
jen do kraje hory dohlédnou.
A on hory svými prsty hladí,
by o sobě dal aspoň vědět,
se sluncem i měsícem se radí,
za kamny přece nebude sedět.
Podzim se k nám pomalu vkrádá,
nejdříve paletou pestrou nás potěší,
slunce zapadá a noc je příliš mladá,
možná, že k ránu, nám i nasněží.
na zem, co těžce dýchá,
přede mnou stojí plná číše,
slyším, jak vánek kdesi vzdychá.
Listí sice rád občas prohání,
ale smutno je mu najednou,
slyší zvony, co v dáli vyzvání,
jen do kraje hory dohlédnou.
A on hory svými prsty hladí,
by o sobě dal aspoň vědět,
se sluncem i měsícem se radí,
za kamny přece nebude sedět.
Podzim se k nám pomalu vkrádá,
nejdříve paletou pestrou nás potěší,
slunce zapadá a noc je příliš mladá,
možná, že k ránu, nám i nasněží.
PeopleSTAR (6 hodnocení)
Další příspěvky autora
MAMINKA - Bohuslav Richter
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva