Listí žloutne, padá tiše,
na zem, co těžce dýchá,
přede mnou stojí plná číše,
slyším, jak vánek kdesi vzdychá.
Listí sice rád občas prohání,
ale smutno je mu najednou,
slyší zvony, co v dáli vyzvání,
jen do kraje hory dohlédnou.
A on hory svými prsty hladí,
by o sobě dal aspoň vědět,
se sluncem i měsícem se radí,
za kamny přece nebude sedět.
Podzim se k nám pomalu vkrádá,
nejdříve paletou pestrou nás potěší,
slunce zapadá a noc je příliš mladá,
možná, že k ránu, nám i nasněží.
na zem, co těžce dýchá,
přede mnou stojí plná číše,
slyším, jak vánek kdesi vzdychá.
Listí sice rád občas prohání,
ale smutno je mu najednou,
slyší zvony, co v dáli vyzvání,
jen do kraje hory dohlédnou.
A on hory svými prsty hladí,
by o sobě dal aspoň vědět,
se sluncem i měsícem se radí,
za kamny přece nebude sedět.
Podzim se k nám pomalu vkrádá,
nejdříve paletou pestrou nás potěší,
slunce zapadá a noc je příliš mladá,
možná, že k ránu, nám i nasněží.
PeopleSTAR (6 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když v...
TY - Bohuslav Richter
Ty se mi oblékáš, ty se mi strojíš. Je nám přes padesát a srdce nás bolí. Pro ...
SLOVA - Bohuslav Richter
Po nervovém vlákénku startují do světa poezie. Těsno je v té sekundě, když bles...
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když v...
TY - Bohuslav Richter
Ty se mi oblékáš, ty se mi strojíš. Je nám přes padesát a srdce nás bolí. Pro ...
SLOVA - Bohuslav Richter
Po nervovém vlákénku startují do světa poezie. Těsno je v té sekundě, když bles...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva