Listí žloutne, padá tiše,
na zem, co těžce dýchá,
přede mnou stojí plná číše,
slyším, jak vánek kdesi vzdychá.
Listí sice rád občas prohání,
ale smutno je mu najednou,
slyší zvony, co v dáli vyzvání,
jen do kraje hory dohlédnou.
A on hory svými prsty hladí,
by o sobě dal aspoň vědět,
se sluncem i měsícem se radí,
za kamny přece nebude sedět.
Podzim se k nám pomalu vkrádá,
nejdříve paletou pestrou nás potěší,
slunce zapadá a noc je příliš mladá,
možná, že k ránu, nám i nasněží.
na zem, co těžce dýchá,
přede mnou stojí plná číše,
slyším, jak vánek kdesi vzdychá.
Listí sice rád občas prohání,
ale smutno je mu najednou,
slyší zvony, co v dáli vyzvání,
jen do kraje hory dohlédnou.
A on hory svými prsty hladí,
by o sobě dal aspoň vědět,
se sluncem i měsícem se radí,
za kamny přece nebude sedět.
Podzim se k nám pomalu vkrádá,
nejdříve paletou pestrou nás potěší,
slunce zapadá a noc je příliš mladá,
možná, že k ránu, nám i nasněží.
PeopleSTAR (6 hodnocení)
Další příspěvky autora
POVZDECH - Vítězslav Nezval
Škoda lesů na špatné knihy, škoda slunce na uschlou větev, škoda lodí ztroskotan...
TOUHA - Vítězslav Nezval
Ó bulváry, ó automobily, jak krásné je pole, v němž zraje obilí! Číst starou kn...
A. S. PUŠKIN
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
Škoda lesů na špatné knihy, škoda slunce na uschlou větev, škoda lodí ztroskotan...
TOUHA - Vítězslav Nezval
Ó bulváry, ó automobily, jak krásné je pole, v němž zraje obilí! Číst starou kn...
A. S. PUŠKIN
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva