Poměj

Vstát a zhostit se rozkazu
co zněl jako zvon
kdy se to v každém pohnulo,
jako radost píky,
že my co si jsme sebou jisti
půjdeme dál
aby tvář naší práce měla význam
a sám se přiznám,
že cítit se jako bys byl vyhnán
je doba splihlá
kdy je potřeba
ze sebe všechen stres vyhnat
a splývat v souhru jež to činí,
že se cítíš být šťastný
a vzácný ti všechny ty momenty
kdy jsi se opevnil
abys zachoval klidnou hlavu
aspoň ve svých jednotkách,
které by měl někdo přepočítat,
protože vše co přebolí
stane se vědomím
jak ty ztráty omezit
a projevit své vládě
kdo co jak káže na svých bolestech
a všechny ty momenty bezhlavé
dokáži si představit, jako v sobě slavit
jak se nám daří pod-tkalcům
co živí ty splichy
na kterých někdo těží
protože jestli chceš mít na výběr
tak nesmíš ztrácet hlas jednoty lidu
co v klidu o sebe se postará,
jako záplava naděje
co se vznáší nad oblaky,
jako bychom tam dosáhli taky,
když se jeden za druhého postaví
a toto vědomí plný změn a nátlaku
v zhas vší pokory nedá se zlomit
a vše co volíme s jistotou
soudíme do podvědomí našim dětem,
jelikož oni jednou budou pohánět náš svět.